Téměř před pěti lety jsme si pořídili bernardýna Berryho. Musím přiznat,
že mě nenapadlo, že bychom s ním chodili na cvičák. Až když jsem jednou na
procházce, když bylo Berrymu půl roku, drže ho za vodítko prolétl vzduchem,
došlo mi, že jestli si chceme společné chvíle užít, je cvičák asi nutný.
Honzu našla manželka na internetu, a tak jsme začali chodit nejdříve na
individuální a pak na skupinové hodiny. A musím říct, že rozhodnutí zvolit
Honzu mělo ještě větší váhu než rozhodnutí, že budeme vůbec na cvičák chodit.
Díky Honzovi si můžeme život s Berrym opravdu užívat. Ze začátku jsem si
myslel, že jde tak o půl roku. Ale protože se i Berry vždy těšil, chodíme
již pátým rokem. A za tu dobu se z nás stali s Honzou přátelé.
I když při hodinách vládne velmi přátelská atmosféra, je Honza sice přísný
učitel (nejen psů, ale i jejich páníčků), ale je to z důvodu, že jen cesta
dodržení jeho rad vede ke kýženému cíli. Za tu dobu jsem pochopil, že tomu,
co dělá, opravdu rozumí, dělá to s láskou a všem nám chce pomoct.
Kdykoliv jsem měl nějaký problém, vždy jsem se na něj mohl obrátit.
A vždy se mi nakonec ukázalo, že má opět pravdu. Jsem velice rád, že jsme
s mojí ženou více než před čtyřmi roky udělali tato dvě rozhodnutí —
chodit na cvičák a právě k Honzovi.
Honza a Berry
Výcvik: individuální a skupinový výcvik